Agnistotram ..
शान्तिरुवाच । ओं नमः सर्वभूतानां साधनाय महात्मने ।
śāntiruvāca
—
एकद्विपञ्चधिष्ट्याय राजसूये षडात्मने ॥ १ ॥
ōṁ namaḥ sarvabhūtānāṁ sādhanāya mahātmanē
—
नमः समस्तदेवानां वृत्तिदाय सुवर्चसे ।
ēkadvipañcadhiṣṭyāya rājasūyē ṣaḍātmanē
—
शुक्ररूपाय जगतामशेषाणां स्थितिप्रदः ॥ २ ॥
namaḥ samastadēvānāṁ vr̥ttidāya suvarcasē
—
त्वं मुखं सर्वदेवानां त्वयात्तुं भगवन्हविः ।
śukrarūpāya jagatāmaśēṣāṇāṁ sthitipradaḥ
—
प्रीणयत्यखिलान् देवान् त्वत्प्राणाः सर्वदेवताः ॥ ३ ॥
tvaṁ mukhaṁ sarvadēvānāṁ tvayāttuṁ bhagavanhaviḥ
—
हुतं हविस्त्वय्यमलमेधत्वमुपगच्छति ।
prīṇayatyakhilān dēvān tvatprāṇāḥ sarvadēvatāḥ
—
ततश्च जलरूपेण परिणाममुपैति यत् ॥ ४ ॥
hutaṁ havistvayyamalamēdhatvamupagacchati
—
तेनाखिलौषधीजन्म भवत्यनिलसारथे ।
tataśca jalarūpēṇa pariṇāmamupaiti yat
—
औषधीभिरशेषाभिः सुखं जीवन्ति जन्तवः ॥ ५ ॥
tēnākhilauṣadhījanma bhavatyanilasārathē
—
वितन्वते नरा यज्ञान् त्वत्सृष्टास्वोषधीषु च ।
auṣadhībhiraśēṣābhiḥ sukhaṁ jīvanti jantavaḥ
—
यज्ञैर्देवास्तथा दैत्यास्तद्वद्रक्षांसि पावक ॥ ६ ॥
vitanvatē narā yajñān tvatsr̥ṣṭāsvōṣadhīṣu ca
—
आप्याय्यन्ते च ते यज्ञास्त्वदाधारा हुताशन ।
yajñairdēvāstathā daityāstadvadrakṣāṁsi pāvaka
—
अतः सर्वस्य योनिस्त्वं वह्ने सर्वमयस्तथा ॥ ७ ॥
āpyāyyantē ca tē yajñāstvadādhārā hutāśana
—
देवता दानवा यक्षा दैत्या गन्धर्वराक्षसाः ।
ataḥ sarvasya yōnistvaṁ vahnē sarvamayastathā
—
मानुषाः पशवो वृक्षा मृगपक्षिसरीसृपाः ॥ ८ ॥
dēvatā dānavā yakṣā daityā gandharvarākṣasāḥ
—
आप्याय्यन्ते त्वया सर्वे संवर्ध्यन्ते च पावक ।
mānuṣāḥ paśavō vr̥kṣā mr̥gapakṣisarīsr̥pāḥ
—
त्वत्त एवोद्भवं यान्ति त्वय्यन्ते च तथा लयम् ॥ ९ ॥
āpyāyyantē tvayā sarvē saṁvardhyantē ca pāvaka
—
अपः सृजसि देव त्वं त्वमत्सि पुनरेव ताः ।
tvatta ēvōdbhavaṁ yānti tvayyantē ca tathā layam
—
पच्यमानास्त्वया ताश्च प्राणिनां पुष्टिकारणम् ॥ १० ॥
apaḥ sr̥jasi dēva tvaṁ tvamatsi punarēva tāḥ
—
देवेषु तेजोरूपेण कान्त्या सिद्धेष्ववस्थितः ।
pacyamānāstvayā tāśca prāṇināṁ puṣṭikāraṇam
—
विषरूपेण नागेषु वायुरूपः पतत्त्रिषु ॥ ११ ॥
dēvēṣu tējōrūpēṇa kāntyā siddhēṣvavasthitaḥ
—
मनुजेषु भवान् क्रोधो मोहः पक्षिमृगादिषु ।
viṣarūpēṇa nāgēṣu vāyurūpaḥ patattriṣu
—
अवष्टम्भोऽसि तरुषु काठिन्यं त्वं महीं प्रति ॥ १२ ॥
manujēṣu bhavān krōdhō mōhaḥ pakṣimr̥gādiṣu
—
जले द्रवत्वं भगवान् जलरूपी तथाऽनिले ।
avaṣṭambhō:'si taruṣu kāṭhinyaṁ tvaṁ mahīṁ prati
—
व्यापित्वेन तथैवाग्ने नभस्यात्मा व्यवस्थितः ॥ १३ ॥
jalē dravatvaṁ bhagavān jalarūpī tathā:'nilē
—
त्वमग्ने सर्वभूतानामन्तश्चरसि पालयन् ।
vyāpitvēna tathaivāgnē nabhasyātmā vyavasthitaḥ
—
त्वामेकमाहुः कवयस्त्वामाहुस्त्रिविधं पुनः ॥ १४ ॥
tvamagnē sarvabhūtānāmantaścarasi pālayan
—
त्वामष्टधा कल्पयित्वा यज्ञवाहमकल्पयन् ।
tvāmēkamāhuḥ kavayastvāmāhustrividhaṁ punaḥ
—
त्वया सृष्टमिदं विश्वं वदन्ति परमर्षयः ॥ १५ ॥
tvāmaṣṭadhā kalpayitvā yajñavāhamakalpayan
—
त्वामृते हि जगत्सर्वं सद्यो नश्येद्धुताशन ।
tvayā sr̥ṣṭamidaṁ viśvaṁ vadanti paramarṣayaḥ
—
तुभ्यं कृत्वा द्विजः पूजां स्वकर्मविहितां गतिम् ॥ १६ ॥
tvāmr̥tē hi jagatsarvaṁ sadyō naśyēddhutāśana
—
प्रयाति हव्यकव्याद्यैः स्वधास्वाहाभ्युदीरणात् ।
tubhyaṁ kr̥tvā dvijaḥ pūjāṁ svakarmavihitāṁ gatim
—
परिणामात्मवीर्या हि प्राणिनाममरार्चित ॥ १७ ॥
prayāti havyakavyādyaiḥ svadhāsvāhābhyudīraṇāt
—
दहन्ति सर्वभूतानि ततो निष्क्रम्य हेतयः ।
pariṇāmātmavīryā hi prāṇināmamarārcita
—
जातवेदस्तवैवेयं विश्वसृष्टिमहाद्युते ॥ १८ ॥
dahanti sarvabhūtāni tatō niṣkramya hētayaḥ
—
तवैव वैदिकं कर्म सर्वभूतात्मकं जगत् ।
jātavēdastavaivēyaṁ viśvasr̥ṣṭimahādyutē
—
नमस्तेऽनल पिङ्गाक्ष नमस्तेऽस्तु हुताशन ॥ १९ ॥
tavaiva vaidikaṁ karma sarvabhūtātmakaṁ jagat
—
पावकाद्य नमस्तेऽस्तु नमस्ते हव्यवाहन ।
namastē:'nala piṅgākṣa namastē:'stu hutāśana
—
त्वमेव भुक्तपीतानां पाचनाद्विश्वपावकः ॥ २० ॥
pāvakādya namastē:'stu namastē havyavāhana
—
शस्यानां पाककर्ता त्वं पोष्टा त्वं जगतस्तथा ।
tvamēva bhuktapītānāṁ pācanādviśvapāvakaḥ
—
त्वमेव मेघस्त्वं वायुस्त्वं बीजं शस्यहेतुकम् ॥ २१ ॥
śasyānāṁ pākakartā tvaṁ pōṣṭā tvaṁ jagatastathā
—
पोषाय सर्वभूतानां भूतभव्यभवो ह्यसि ।
tvamēva mēghastvaṁ vāyustvaṁ bījaṁ śasyahētukam
—
त्वं ज्योतिः सर्वभूतेषु त्वमादित्यो विभावसुः ॥ २२ ॥
pōṣāya sarvabhūtānāṁ bhūtabhavyabhavō hyasi
—
त्वमहस्त्वं तथा रात्रिरुभे सन्ध्ये तथा भवान् ।
tvaṁ jyōtiḥ sarvabhūtēṣu tvamādityō vibhāvasuḥ
—
हिरण्यरेतास्त्वं वह्ने हिरण्योद्भवकारणम् ॥ २३ ॥
tvamahastvaṁ tathā rātrirubhē sandhyē tathā bhavān
—
हिरण्यगर्भश्च भवान् हिरण्यसदृशप्रभः ।
hiraṇyarētāstvaṁ vahnē hiraṇyōdbhavakāraṇam
—
त्वं मुहूर्तं क्षणश्च त्वं त्वं त्रुटिस्त्वं तथा लवः ॥ २४ ॥
hiraṇyagarbhaśca bhavān hiraṇyasadr̥śaprabhaḥ
—
कलाकाष्ठानिमेषादिरूपेणासि जगत्प्रभो ।
tvaṁ muhūrtaṁ kṣaṇaśca tvaṁ tvaṁ truṭistvaṁ tathā lavaḥ
—
त्वमेतदखिलं कालः परिणामात्मको भवान् ॥ २५ ॥
kalākāṣṭhānimēṣādirūpēṇāsi jagatprabhō
—
या जिह्वा भवतः काली कालनिष्ठाकरी प्रभो ।
tvamētadakhilaṁ kālaḥ pariṇāmātmakō bhavān
—
भयान्नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ २६ ॥
yā jihvā bhavataḥ kālī kālaniṣṭhākarī prabhō
—
कराली नाम या जिह्वा महाप्रलयकारणम् ।
bhayānnaḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
तया नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ २७ ॥
karālī nāma yā jihvā mahāpralayakāraṇam
—
मनोजवा च या जिह्वा लघिमागुणलक्षणा ।
tayā naḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
तया नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ २८ ॥
manōjavā ca yā jihvā laghimāguṇalakṣaṇā
—
करोति कामं भूतेभ्यो या ते जिह्वा सुलोहिता ।
tayā naḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
तया नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ २९ ॥
karōti kāmaṁ bhūtēbhyō yā tē jihvā sulōhitā
—
सुधूम्रवर्णा या जिह्वा प्राणिनां रोगदाहिका ।
tayā naḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
तया नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ ३० ॥
sudhūmravarṇā yā jihvā prāṇināṁ rōgadāhikā
—
स्फुलिङ्गिनी च या जिह्वा यतः सकलपुद्गलाः ।
tayā naḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
तया नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ ३१ ॥
sphuliṅginī ca yā jihvā yataḥ sakalapudgalāḥ
—
या ते विश्वा सदा जिह्वा प्राणिनां शर्मदायिनी ।
tayā naḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
तया नः पाहि पापेभ्यः ऐहिकाच्च महाभयात् ॥ ३२ ॥
yā tē viśvā sadā jihvā prāṇināṁ śarmadāyinī
—
पिङ्गाक्ष लोहितग्रीव कृष्णवर्ण हुताशन ।
tayā naḥ pāhi pāpēbhyaḥ aihikācca mahābhayāt
—
त्राहि मां सर्वदोषेभ्यः संसारादुद्धरेह माम् ॥ ३३ ॥
piṅgākṣa lōhitagrīva kr̥ṣṇavarṇa hutāśana
—
प्रसीद वह्ने सप्तार्चिः कृशानो हव्यवाहन ।
trāhi māṁ sarvadōṣēbhyaḥ saṁsārāduddharēha mām
—
अग्निपावकशुक्रादि नामाष्टभिरुदीरितः ॥ ३४ ॥
prasīda vahnē saptārciḥ kr̥śānō havyavāhana
—
अग्नेऽग्रे सर्वभूतानां समुद्भूत विभावसो ।
agnipāvakaśukrādi nāmāṣṭabhirudīritaḥ
—
प्रसीद हव्यवाहाख्य अभिष्टुत मयाव्यय ॥ ३५ ॥
agnē:'grē sarvabhūtānāṁ samudbhūta vibhāvasō
—
त्वमक्षयो वह्निरचिन्त्यरूपः
prasīda havyavāhākhya abhiṣṭuta mayāvyaya
—
समृद्धिमन् दुष्प्रसहोऽतितीव्रः । त्वमव्ययं भीममशेषलोकं
tvamakṣayō vahniracintyarūpaḥ samr̥ddhiman duṣprasahō:'titīvraḥ
—
समूर्तिको हन्त्यथवातिवीर्यः ॥ ३६ ॥
tvamavyayaṁ bhīmamaśēṣalōkaṁ samūrtikō hantyathavātivīryaḥ
—
त्वमुत्तमं सत्त्वमशेषसत्व-
tvamuttamaṁ sattvamaśēṣasatva- -hr̥tpuṇḍarīkastvamanantamīḍyam
—
-हृत्पुण्डरीकस्त्वमनन्तमीड्यम् । त्वया ततं विश्वमिदं चराचरं
tvayā tataṁ viśvamidaṁ carācaraṁ hutāśanaikō bahudhā tvamatra
—
हुताशनैको बहुधा त्वमत्र ॥ ३७ ॥
tvamakṣayaḥ sagirivanā vasundharā nabhaḥ sasōmārkamahardivākhilam
—
त्वमक्षयः सगिरिवना वसुन्धरा
mahōdadhērjaṭharagatañca vāḍavō bhavānvibhūtyā parayā karē sthitaḥ
—
नभः ससोमार्कमहर्दिवाखिलम् । महोदधेर्जठरगतञ्च वाडवो
hutāśanastvamiti sadābhipūjyasē mahākratau niyamaparairmaharṣibhiḥ
—
भवान्विभूत्या परया करे स्थितः ॥ ३८ ॥
abhiṣṭutaḥ pivasi ca sōmamadhvarē vaṣaṭkr̥tānyapi ca havīṁ-ṣi bhūtayē
—
हुताशनस्त्वमिति सदाभिपूज्यसे
tvaṁ vipraiḥ satatamihējyasē phalārthaṁ vēdāṅgēṣvatha sakalēṣu gīyasē tvam
—
महाक्रतौ नियमपरैर्महर्षिभिः । अभिष्टुतः पिवसि च सोममध्वरे
tvaddhētōryajanaparāyaṇā dvijēndrā vēdāṅgānyadhigamayanti sarvakālē
—
वषट्कृतान्यपि च हवींषि भूतये ॥ ३९ ॥
tvaṁ brahmā yajanaparastathaiva viṣṇuḥ bhūtēśaḥ surapatiraryamā jalēśaḥ
—
त्वं विप्रैः सततमिहेज्यसे फलार्थं
sūryēndu sakalasurāsurāśca havyaiḥ santōṣyābhimataphalānyathāpnuvanti
—
वेदाङ्गेष्वथ सकलेषु गीयसे त्वम् । त्वद्धेतोर्यजनपरायणा द्विजेन्द्रा
arcirbhiḥ paramamahōpaghātaduṣṭaṁ saṁspr̥ṣṭaṁ tava śuci jāyatē samastam
—
वेदाङ्गान्यधिगमयन्ति सर्वकाले ॥ ४० ॥
snānānāṁ paramamatīva bhasmanā sat sandhyāyāṁ munibhiratīva sēvyasē tat
—
त्वं ब्रह्मा यजनपरस्तथैव विष्णुः
prasīda vahnē śucināmadhēya prasīda vāyō vimalātidīptē
—
भूतेशः सुरपतिरर्यमा जलेशः । सूर्येन्दु सकलसुरासुराश्च हव्यैः
prasīda mē pāvaka vaidyutādya prasīda havyāśana pāhi māṁ tvam
—
सन्तोष्याभिमतफलान्यथाप्नुवन्ति ॥ ४१ ॥
yattē vahnē śivaṁ rūpaṁ yē ca tē sapta hētayaḥ
—
अर्चिर्भिः परममहोपघातदुष्टं
taḥ pāhi naḥ stutō dēva pitā putramivātmajam
—
संस्पृष्टं तव शुचि जायते समस्तम् । स्नानानां परममतीव भस्मना सत्
iti śrīmārkaṇḍēyapurāṇē bhautyamanvantarē agni stōtram nāma ēkōnaśatō:'dhyāyaḥ
—